Duben 2012

1. - první náznak a šumící voda

15. dubna 2012 v 19:28 | Butter |  Můj astrální deníček..?
Bude tomu už hodně moc měsíců od chvíle, kdy jsem si o astrálním cestování četla prvně a taky se prvně pokoušela dostat se z těla... první pokusy byly dost komický, například přehnaně hluboký dejchání nebo křečovitě sevřený ruce, což sem si v tu chvíli ani neuvědomila... Moje touha dostat se pryč byla až tak moc velká, že možná i kvůli tomu to nefungovalo ani náznakem. Ale usnout se při tom dá docela dobře :D... Pár měsíců moje snažení ještě neupadalo, nakonec jsem s tím sekla, pověsila to na hřebík, dala k ledu, vykašlala jsem se na to... možná tak 2x za měsíc jsem se večer snažila hodit do tranzu, jak jinak než marně...
Zvrat přišel až po několika měsících na chalupě uprostřed temných lesů plných dravé a krvelačné zvěře, hlubokých bažin s jedovatýma rostlinama, zurčících hlubokých potůčků s bludičkama a proradnými stvořeními s rudě žhnoucíma očima... Několik duchů potulujících se po celé chalupě, hledajíc někoho, koho by vystrašili k smrti například tím, že nehlučně probíhájí po místnostech a odrážejí se pouze v oknech, nebo že dupají a šustí na schodech, či se hlasitě smějou uprostřed půlnoci. Je to přesně to místo, na kterém by se přece každý chtěl přemístit do míst, kde se dějou možná ještě podivnější věci. Spala jsem možná tak 4 hodiny a probudila jsem se. Na chalupě není elektřina, takže byla tma jak v pytli, nejsvětlejší, ovšem nepatrné, místo bylo tam, kde zataženými závěsy procházelo mírné měsíční světlo dvěma okny, a ke kterému jsem se uchýlila jako k jedinému zdroji zábavy, protože jsem nemohla znova usnout. Nejspíš jsem čekala, kdy se stane něco šíleně divnýho. A protože byl podzim, tak mi byla taky příšerná zima, protože krb v noci bez topiče nehřeje.. V poloze nenarozenýho dítěte, kdy drcáte bradou o kolena, jsem se usilovně snažila usnout a přemýšlela nad vším možným (jen ne nad AC)... u nás na chalupě jsou tak trochu podivně situovaný postele, takže se vám může stát, že budete spát mírně hlavou dolů, nebo že, jako já v tuhle noc, budete mít z jedný půlky matraci vyšší a z druhý nižší, neboli podlouhlý schod... špatně se mi to vysvětluje i ústně, takže ze psanýho popisu budete mít možná trochu zmatek, ale je ta jako kdybyste si lehli podélně na jeden schod a začali přepadávat dolů hlavou.. takhle jsem ležela a byla už v takovém tom polospánku, kdy už vnímate čas trochu jinak, buď vám utíká rychle nebo pomalu (ve chvílích kdy takhle spíte ráno před školou rychle, když se snažíte usnout, tak pomalu..) Najednou jsem slyšela zvuk jako když šumí lesní vodopád, jestli jste to někdo někdy slyšeli, je to hezkej zvuk :) přemýšlela jsem nad tím, co by to mohlo být, jestli je to vážně voda, která od potoka ale nikdy až na chalupu slyšet nebyla, nebo jestli je to snad agregát, který nám po večerech vyrábí onu postradatelnou elektřinu.. změnila jsem názor o vodě na agregát, ale potom mě napadlo, že všichni už spí, takže agregát už musí být vypnutý.. přešla jsem znovu k teorii o vodě... a jak jsem tak ležela v pozici "na schodech", začala jsem pomalu přepadávat, jako když se překulujete přes hranu schodu a chystáte si dát pár ostrých sudů dolu.. někde v pozadí myšlenek mi vyjelo "AC - poddej se tomu" tak sem nechala svoje tělo, ať si padá, ikdyž ve skutečnosti se nepohnulo ani o kousek.. Trvalo to chviličku, za tu dobu mi tep stihnul stoupnout asi tak na 500 tepů za minutu... Po tý chviličce se dostavil zvuk typu kovovýho plechu, po kterém někdo vyslal železnou kuličku, která se pomalu stáčí doprostřed... nebo tak něco, představit si to nemusí být snadný... taky se dostavil pocit, jako když vám lezou "mravenci" celým tělem, neboli mravenčení třeba z přesezený nohy... a zároveň mě hřála snad každá buňka těla, která taky zároveň s tím studila.. (aneb okamžitě chci do psychiatrický léčebny) zamyslela jsem se nad tímhle stavem, který až nápadně připomínal tranz, a v tu chvíli se i dostavil strach z nepoznanýho... zamyslela jsem se nad místem, na kterým se nacházim, nad tim strašně strašidelným a tmavým a temným místem... a představa, co asi uvidim, až se vyvtělim, mě tak vystrašila, že jsem si řekla "dost" ... okamžitě to celý přestalo... jenom jsem ještě cítila pohasínající mravenčení, hřání a mrazení... a pak přišla myšlenka na zahazující šanci.. přivolala jsem to zpátky, všechno se vrátilo, další myšlenka - strach, další - stop! ... tentokrá už nenávratně všechno přestalo.. snad naivně sem si myslela, že se mi to ještě někdy podaří, třeba doma, kde se nebojim... ha, a nepodařilo.. teda pár náznaků toho zvuku jsem za tu dobu ještě zaznamenala, ale tenkrát to bylo prostě nejsilnější a nejlepší... a doteď si za to strašně nadávám, že jsem tuhle šanci nevyužila :D

Úvod do týhle divnosti..

15. dubna 2012 v 18:38 | Butter |  Můj astrální deníček..?
taky vám vždycky vrtalo hlavou, proč se říká čtenářskému deníku deník, když se do něho přečtený knížky nezapisujou každej den? .... Mně to docela štvalo, a stejně tak s tímhle deníkem to nebude jinak, možná budou mít příspěvky i několikaměsíční rozestupy, vzhledem k mojí zkušenosti s cestováním (v tuhle chvíli, co to píšu, musím přiznat, že se mi to ještě nikdy nepodařilo, ale mám pár náznaků, který se mi přihodily, a s tím taky začnu..) pro všechny, kteří s touhle možností trávení volnýho času během dne či noci nemají zkušenosti, doporučuju si nejdříve najít něco, co se týká AC nebo LD - astrální cestování nebo lucidní snění ... pokuď jenom trošku věříte ve všechny nepochopitelný děje ve světě, určitě vás to vtáhne do sebe :) ale není to jednoduchá záležitost :D nechci zatím bez zkušeností vyprávět teorie a návody jak se do astrálu dostat, proto vás odkazuju jinam, na internetu je toho docela dost :) z mých popisovaných postupů si popřípadě neberte příklad, nefunguje to :D jinak všem podobným cestovatelům přeju hodně štěstí, mnohem víc, než který mám já :)