a taky s karavanou myšlenek...

6. června 2013 v 0:37 | Butter |  Moje JÁ


Nevim, co mi ta písnička chce říct... už dost dní mi hraje v hlavě.. už dost dní přemejšlim, co se sebou udělám.. přemejšlim taky nad tim, co dělám běžně, jak velkej význam to má, co s tim budu dělat v budoucnu, co vůbec budu dělat v budoucnu, s kym všim se bavim a jakým způsobem, proč jsem vlastně tak neoblíbená.. no tak zrovna na to poslední mám kolikrát dost jasnou odpověď, já jsem prostě uzavřená před spoustou lidí, který mi zatim nedokázali, že oni dokážou brát věci takovým způsobem, jakej mi nebude vadit nebo jakej pochopim, protože tim pádem mi nějakým stylem porozumí. Akorát že se taky kolikrát chovám zase už moc odvázaně a jelikož jsem podivín, tak občas někoho vyděsim, urazim nebo pohoršim a tim pádem... teď přemejšlim nad vlastní špatností.. jak se ve mě střídá mírumilovnost s veškerou nenávistí k lidem jako jednotlivcům.
Všechno se vším souvisí, to je moje malá jistota, tahle písnička zažraná do mýho mozku s timhle rozpoložením souvisí určitě moc... jistě že píšu jen proto, že se teď cítim poněkud prázdně, znova, a nechci přidávat dementní statusy na fb, který buď "nelajkne" nikdo, a jakože je to nejspíš známka kvality, nebo se trefim zrovna tak, že to udělaj ty lidi, kterým je příspěvek určen, anebo se to zvrhne do něčeho úplně jinýho... což se tady s jistotou nestane. podle mýho stavu teď by byl mým statusem na fejsu stejně jen smutnej smajlík.. Jenom na otázky "proč?" by bylo odpovězeno, že vlastně vůbec nevim.. fakt nevim, proč.
Jsem teď přežívající schránkou téměř nežíjící duše a zmatených, divokých myšlenek, prosím, chci chytnout háček s žížalou...
 

13.. break the glass

13. ledna 2013 v 20:18 | Butter |  Love
emrala! en rerit al engiop.... mám chuť psát o spoustě věcí.. jenom zrovna nevim, jak... venku je krásně :D mě vůbec nebolí hlava a nemám rýmu a nemusim do školy, kde se stejně nepíšou teď žádný písemky z těch nejvíc nejlehčích předmětů...
[x(-1)] x neni x ale "krát" .... dneska jsem sem přišla, pročetla už asi po padesátý těch pár článků, který mi hodně připomínaji.. a vidim, že se stejně pořád nic nezměnilo... pořád tu jsem jako nejsmutnější a nejbezradnější ňuník.. kterej pořád nadává jen na jednu a tu samou věc. A už si z toho dělám spíš jenom srandu :D pár posledních měsíců tak nějak nemám pro co žít, a tak jenom přežívám a čekám a čekám, kdy se zase něco objeví.. zato můj imaginární svět se rozvíjí, roste, moje platonický lásky žijou, a co je nejlepší, tak mě celkem účině ničí i v reálným životě, za což jim absolutně vůbec neděkuju! My love ve skutečnosti není vůbec tak pěkná, jak to slovo zní anebo co by mělo znamenat.. možná je na čase tomuhle blogu začít říkat spíš with my hate :D
zajímalo by mě, kolik těch skel musim ještě rozbít..


Šaty z promo fotky k albu 2011

9. září 2012 v 1:33 | Butter |  Amy Lee´s clothes

K albu Evanescence (v překladu - mizení) z roku 2011...

přece jenom trochu povedenější práce :)
 


Šaty z klipu Call me when you´re sober

9. září 2012 v 1:17 | Butter |  Amy Lee´s clothes

Tyhle šaty jsou z klipu Call me when you´re sober, bohužel jsem nesehnala dostatečně velkou fotku, abych detaily dokázala udělat líp. Pro porovnání výsledku s realitou ke každýmu obrázku přihodim ten, podle kterýho jsem to celý vytvořila.




a pro úplnost ještě ten klip :)

Do začátku..

9. září 2012 v 1:05 | Butter |  Amy Lee´s clothes

V úvodu bych chtěla vysvětlit, co se tu bude dít. Hledám si na internetu fotky Amy Lee, což je zpěvačka skupiny Evanescence, a kreslim její šaty. Nic víc, nic míň :) Protože samotný modely šatů na internetu k sehnání nejsou, jenom na fotkách. S trochou zklamání jsem zjistila, že až tolik fotek, kde by byly Amyny šaty vidět celý, neni.. Takže tahle část nebude mít až tolik příspěvků, jak jsem ze začátku doufala. Žádný nároky na autorský práva samozřejmě nežádám, já to nenavrhovala.. ale kdyby snad nějaká zbloudilá duše sem na blog přišla a řekla si, tohle chci mít u sebe, tohle budu publikovat.. prosím, se zdrojem nebo odkazem.. čímkoli, co by poukazovalo na mojí snahu její dokonalý hadříky zvěčnit na papíře, když už se hned z několika důvodů nikdy neobjeví v mým šatníku (kvůli čemuž budu celej život šíleně moc ochuzená..) Nikdy nebyl můj talen, něco načmárat, tak dobrej, jak si to dokážu představit, ale částečná podoba k originálu tam snad bude. Opravdu se snažím :D .... (a ještě bych ráda dodala, že Amy Lee miluju!!!!)

září nám září, ikdyž nezáří

3. září 2012 v 23:45 | Butter |  Moje JÁ

článek před tímhle, psaný 1. července, kdy sem si říkala, jak blízko je dnešní den, kdy tohle píšu, píše o záři... Jeden z mých pokusů a psaní něčeho umělečtějšího, než jsou slohovky ve škole, kdy po mě chtějí z vody vyrobit bez jakékoliv přísady něco dokonalýho. Letošní září nějak podezřele nezáří, tedy je pořád zataženo, přitom já se těšila na babí léto. Bože, dva měsíce utekly tak strašně rychle, a co já vlastně za tu dobu udělala? S úspěchem přibrala 5 kilo, ztratila milion vlasů a dokázala se zbavit inspirativní osobnosti pro tenhle blog.. Budu muset najít někoho novýho pro výlevy nešťastných myšlenek :D ...pořád ještě nechápu plynulost času, pořád si dokola čtu první řádek tohodle textu, pořád nechápu, jak mohly prázdniny skončit tak strašně brzo. Teď už jsem dokonce ztratila nit pro dnešní psaní.. (protože psaní statusů na facebooku už pomalu nepraktikuju, a to z důvodu, že mě všichni znaji a nechápou můj "několikasmysl" v jedný větě, a kolikrát v každým slově zvlášť, a pak si všechno špatně vyloží a pak já zjišťuju, jak se semnou raději ani nebaví.. a kam jinam si pak můžu psát, než na blog, na kterej nikdy nikdo nepřijde.. což je jenom plus pro mě.. a těch dovršených 1000 návštěv, pěkně kulatý číslo :D je za těch několik let stejně z největší části mých.. přesto děkuju)
Už mě dokonce i napadlo, co budu dělat.. tady na blogu.. astrální deníček se totiž nejspíš ještě pár měsíců nehne z místa, a proto mám vymyšlenou lepší věc, která se rozjede hned jak se moje tiskárna udobří a uvěří mýmu názoru, že skenovat bez inkoustu klidně může. do tý doby aspoň nasbírám materiál.. :)
pro nečtený blog a imaginární přátele, Másloš

Záře

1. července 2012 v 17:30 | Butter |  Povídky

Kratší jednorázová povídka, stvořená ani ne před hodinou, s názvem mluvícím za všechno.. opravdu můžete čekat záři :) (já vyhlížim září.. s nepředstavitelnou nenávistí) ... ..představy nechám na konec... jo, píše se mi líp, kozlík umí hodně :) :D zdar prázdinám!!!


Záře

Opatrně vešla do svého pokoje. Její první pohled do prostoru patřil bodu ve vzduchu kousek od její postele. Jen nepatrný zlomek vteřiny. Přesto její oko dokázalo zaznamenat aspoň hlavní znaky. I setina vteřiny dokázala vyvolat vlnu tepla, která se jí od středu rozlila do všech částí těla. Chvíli stála na místě a pak se začala rozhlížet po celém pokoji. Už nikde nic zvláštního. Jenom prázdný pokoj.
"Zase tady byla!" procedila mezi zuby a sedla si do pohodlného křesla v rohu. Rozsvítila lampu. Potemnělý pokoj osvětlilo teplé světlo. Chvíli seděla a upírala pohled k posteli. *Nic se tu nezměnilo, tak proč se tohle děje?* pomyslela si, nepatrně svraštila obočí. Zavřela oči a uvolnila ztuhlé krční svaly. Příjemný pocit se šířil po celém těle a navodil pocit odpočatosti a bezpečí. I přesto oči zase otevřela. *co kdyby.. co kdyby se objevila znovu.. Stihnu si jí prohlédnout..?* Pokoj byl však stále stejný, až na přibývající temnotu, navzdory lampě.
Natáhla se pro knihu ležící nedaleko na psacím stolku a začala číst. Každé slovo soustředěně opakovala a děj se jí vrýval do paměti. Obrazy byly jako v televizi. Četla tak dlouho, že zapomněla na čas i místo, ale únava ji dohnala. Pomalu otupěle zavřela knihu, zhasla světlo, schoulila se v křesle a usnula.
Blik. Trhla sebou, když zpod víček vyšlehlo bílé světlo. Rychle otevřela oči, ale viděla jen tmu a kus pokoje osvětleného pouliční lampou, jejíž světlo proudilo do pokoje jediným oknem před psacím stolem. Byla půlnoc. Pomalu se v křesle narovnala a pohlédla z okna. Zatažené nebe neodhalovalo jedinou hvězdu, jen semtam přes mrak vykoukl měsíc, který měl už jen pár dní do úplňku. Foukal silný vítr a hnal před sebou spadané oranžové listí, které šustilo kolem okna. Ulice byla jinak naprosto klidná, bez známek života.. Hubenou rukou si prohrábla tmavě hnědé dlouhé vlasy a vstala z křesla.
Probuzená z teplé sprchy, oblečená do splývavé dlouhé noční košile, vklouzla pod peřinu. Vlasy rozhodila přes polštář. S pohledem upřeným do stropu rozmýšlela nad smyslem celé věci. *Chodí sem téměř každý den.. nikdy ji nezáhlednu celou.. vím jen, že se vznáší vždy na stejném místě.. a že vždy okamžitě zmizí…* "jsem snad cvok??" Převalila se na bok tváří ke zdi. *To světlo… jakou může mít vlastně barvu?... bílá, modrá.. fialová? ..je to tak nezřetelný.. nejde ani pořádně určit.. nikdo, koho jsem se odvážila zeptat, nikdy nic podobnýho neviděl.. musí mě mít za blázna…. V průměru nemá víc než metr… a svítí! ..a mizí kdy se jí zachce.. a vrací se!!* "jsem cvok!!" Zavřela oči. Ještě chvíli si snažila vybavit detaily. Pak usnula.
Spánek nebyl silný. Každou chvíli se probudila a zase hned usnula. Zdály se jí zmatené, krátké a zašedlé sny. Najednou se bez jediného pohybu probudila. Pomalu otevřela oči. Ležela na zádech, pohled jí mířil na strop. Ale něco bylo jinak. Jemně zářil. Zamyslela se nad svým úsudkem. Strop nemohl zářit, něco ho muselo osvětlovat. Pak si v periférním pohledu všimla něčeho po straně postele. Srdce jí začalo divoce tlouct když pomalu otáčela hlavu. Sedla si na posteli a opřela se o lokty. *Je tady.. a nezmizela!* Svýma velkýma kaštanovýma očima zírala na velkou svíticí kouli.. kouli energie. Nepatrně se hýbala nahoru a dolu, plula si ve vzduchu vedle postele a jako by na něco čekala. Její vyzívavá přítomnost naplňovala pokoj. Její barva byla nepopsatelná. Spousta odstínů modré se proplétala s jemně bílou a přecházela v odstíny fialové. Malinké třpytky naplňovali pokoj něčím nadpřirozeným. Barvy se vlnily a proplétaly, jako dlouhá šála z hedvábí.
Nohy jí zklouzly z postele. Chvíli se na tu zářivou ztělesněnou energii dívala z postele, pak vstala. Ve stoje na ni shlížela a pak natáhla ruku. *co chce?* "co chceš?" zeptala se nahlas, záře však nereagovala, dál se neslyšně vznášela ve vzduchu. Rukou se k ní začala přibližovat. Chtěla zjistit, jaká je na dotek.. Jinak neměla žádné ponětí, jak by se měla zachovat, a pak jak se vlastně zachová záře. Krůček blíž. Bez mrknutí oka hleděla na nejkrásnější a zároveň nejděsivější věc, kterou kdy viděla. Pár centimetrů dělilo její prsty od světla. Naposled se pořádně nadechla. Teplo pulsovalo jejím tělem s výrazným tlukotem srdce. Zahleděla se do nekonečného prostoru odrážejícího se ve světelné kouli. Ponořila do ní dlaň.. Světlo se rozlilo po pokoji…


obrázek pro menší představu o tý záři... neni to přesný, barva nesedí vůbec, kdyby byla víc hustější a větší..
každopádně nevim, jestli svoje myšlenky umim vyjadřovat dost jasně..



1. - první náznak a šumící voda

15. dubna 2012 v 19:28 | Butter |  Můj astrální deníček..?
Bude tomu už hodně moc měsíců od chvíle, kdy jsem si o astrálním cestování četla prvně a taky se prvně pokoušela dostat se z těla... první pokusy byly dost komický, například přehnaně hluboký dejchání nebo křečovitě sevřený ruce, což sem si v tu chvíli ani neuvědomila... Moje touha dostat se pryč byla až tak moc velká, že možná i kvůli tomu to nefungovalo ani náznakem. Ale usnout se při tom dá docela dobře :D... Pár měsíců moje snažení ještě neupadalo, nakonec jsem s tím sekla, pověsila to na hřebík, dala k ledu, vykašlala jsem se na to... možná tak 2x za měsíc jsem se večer snažila hodit do tranzu, jak jinak než marně...
Zvrat přišel až po několika měsících na chalupě uprostřed temných lesů plných dravé a krvelačné zvěře, hlubokých bažin s jedovatýma rostlinama, zurčících hlubokých potůčků s bludičkama a proradnými stvořeními s rudě žhnoucíma očima... Několik duchů potulujících se po celé chalupě, hledajíc někoho, koho by vystrašili k smrti například tím, že nehlučně probíhájí po místnostech a odrážejí se pouze v oknech, nebo že dupají a šustí na schodech, či se hlasitě smějou uprostřed půlnoci. Je to přesně to místo, na kterém by se přece každý chtěl přemístit do míst, kde se dějou možná ještě podivnější věci. Spala jsem možná tak 4 hodiny a probudila jsem se. Na chalupě není elektřina, takže byla tma jak v pytli, nejsvětlejší, ovšem nepatrné, místo bylo tam, kde zataženými závěsy procházelo mírné měsíční světlo dvěma okny, a ke kterému jsem se uchýlila jako k jedinému zdroji zábavy, protože jsem nemohla znova usnout. Nejspíš jsem čekala, kdy se stane něco šíleně divnýho. A protože byl podzim, tak mi byla taky příšerná zima, protože krb v noci bez topiče nehřeje.. V poloze nenarozenýho dítěte, kdy drcáte bradou o kolena, jsem se usilovně snažila usnout a přemýšlela nad vším možným (jen ne nad AC)... u nás na chalupě jsou tak trochu podivně situovaný postele, takže se vám může stát, že budete spát mírně hlavou dolů, nebo že, jako já v tuhle noc, budete mít z jedný půlky matraci vyšší a z druhý nižší, neboli podlouhlý schod... špatně se mi to vysvětluje i ústně, takže ze psanýho popisu budete mít možná trochu zmatek, ale je ta jako kdybyste si lehli podélně na jeden schod a začali přepadávat dolů hlavou.. takhle jsem ležela a byla už v takovém tom polospánku, kdy už vnímate čas trochu jinak, buď vám utíká rychle nebo pomalu (ve chvílích kdy takhle spíte ráno před školou rychle, když se snažíte usnout, tak pomalu..) Najednou jsem slyšela zvuk jako když šumí lesní vodopád, jestli jste to někdo někdy slyšeli, je to hezkej zvuk :) přemýšlela jsem nad tím, co by to mohlo být, jestli je to vážně voda, která od potoka ale nikdy až na chalupu slyšet nebyla, nebo jestli je to snad agregát, který nám po večerech vyrábí onu postradatelnou elektřinu.. změnila jsem názor o vodě na agregát, ale potom mě napadlo, že všichni už spí, takže agregát už musí být vypnutý.. přešla jsem znovu k teorii o vodě... a jak jsem tak ležela v pozici "na schodech", začala jsem pomalu přepadávat, jako když se překulujete přes hranu schodu a chystáte si dát pár ostrých sudů dolu.. někde v pozadí myšlenek mi vyjelo "AC - poddej se tomu" tak sem nechala svoje tělo, ať si padá, ikdyž ve skutečnosti se nepohnulo ani o kousek.. Trvalo to chviličku, za tu dobu mi tep stihnul stoupnout asi tak na 500 tepů za minutu... Po tý chviličce se dostavil zvuk typu kovovýho plechu, po kterém někdo vyslal železnou kuličku, která se pomalu stáčí doprostřed... nebo tak něco, představit si to nemusí být snadný... taky se dostavil pocit, jako když vám lezou "mravenci" celým tělem, neboli mravenčení třeba z přesezený nohy... a zároveň mě hřála snad každá buňka těla, která taky zároveň s tím studila.. (aneb okamžitě chci do psychiatrický léčebny) zamyslela jsem se nad tímhle stavem, který až nápadně připomínal tranz, a v tu chvíli se i dostavil strach z nepoznanýho... zamyslela jsem se nad místem, na kterým se nacházim, nad tim strašně strašidelným a tmavým a temným místem... a představa, co asi uvidim, až se vyvtělim, mě tak vystrašila, že jsem si řekla "dost" ... okamžitě to celý přestalo... jenom jsem ještě cítila pohasínající mravenčení, hřání a mrazení... a pak přišla myšlenka na zahazující šanci.. přivolala jsem to zpátky, všechno se vrátilo, další myšlenka - strach, další - stop! ... tentokrá už nenávratně všechno přestalo.. snad naivně sem si myslela, že se mi to ještě někdy podaří, třeba doma, kde se nebojim... ha, a nepodařilo.. teda pár náznaků toho zvuku jsem za tu dobu ještě zaznamenala, ale tenkrát to bylo prostě nejsilnější a nejlepší... a doteď si za to strašně nadávám, že jsem tuhle šanci nevyužila :D

Úvod do týhle divnosti..

15. dubna 2012 v 18:38 | Butter |  Můj astrální deníček..?
taky vám vždycky vrtalo hlavou, proč se říká čtenářskému deníku deník, když se do něho přečtený knížky nezapisujou každej den? .... Mně to docela štvalo, a stejně tak s tímhle deníkem to nebude jinak, možná budou mít příspěvky i několikaměsíční rozestupy, vzhledem k mojí zkušenosti s cestováním (v tuhle chvíli, co to píšu, musím přiznat, že se mi to ještě nikdy nepodařilo, ale mám pár náznaků, který se mi přihodily, a s tím taky začnu..) pro všechny, kteří s touhle možností trávení volnýho času během dne či noci nemají zkušenosti, doporučuju si nejdříve najít něco, co se týká AC nebo LD - astrální cestování nebo lucidní snění ... pokuď jenom trošku věříte ve všechny nepochopitelný děje ve světě, určitě vás to vtáhne do sebe :) ale není to jednoduchá záležitost :D nechci zatím bez zkušeností vyprávět teorie a návody jak se do astrálu dostat, proto vás odkazuju jinam, na internetu je toho docela dost :) z mých popisovaných postupů si popřípadě neberte příklad, nefunguje to :D jinak všem podobným cestovatelům přeju hodně štěstí, mnohem víc, než který mám já :)

....is coming for you....

28. listopadu 2011 v 18:17 | Butter |  Moje JÁ

...ale já nemůžu říct, kdy to bude přesně jakejkoliv čas, sama nevim, kdy začala, možná před rokem, možná sem se s ní narodila, třeba to trvá staletí, tisíciletí.. ale cítim se, jako by tu byla odjakživa.. zažraná do mě a nevzdávala se jen tak bej boje.. ale už nemůže, brzo bude po ní.. pokuď jí nějakej debil zase nevzchopí...

.....

"...you are the only one..."

Kam dál